Slonisko, tak ho prostě vypusť, soused, no

Není to stejné, ale já třeba žiju v jednom domě s velmi dospělým synem, zcela nezávisle na tom, co kdy dělá nebo nedělá a jestli má náladu poklábosit.

Jinak tedy k těm melancholikům - depresantům, bacha na to. Můj příběh asi znáš, MM se 10 let léčil s depresemi, byl solidní, slušný, ale ke mně .., tak tolerantní, až lhostejný. Česky řečeno, nejšťastnější byl, když jsem někam vypadla a měl klid.

Kdybych to tehdy řešila s ohledem na své potřeby, a následovala jeho nemoc a smrt, nerozchodila bych to, pocity viny bych v sobě prostě nepřeprala, i tak s tím mám dodnes dost problémy.