Tohle je zajimave a rekla bych, ze to sedi i na me. Meli jsme jedno, opravdu narocne avsak zdrave a strasne sikovne dite. Byla jsem vycerpana a smirena, ze znova to nedam. Ovsem v pandemii mi manzel pripomenul, ze pujde do skoly, ze nam vyrusta. Okamzite se podarilo druhe a bylo to to nejlepsi rozhodnuti. Ovsem spousta lidi kolem ma v pandemii 3. dite. Nez jsme s detmi zacali, 3 deti byl muj sen. Uz na nem tak nelpim, jsem stastna za to co mam (a po zdravotni strance by nebylo rozumne zadelat na treti), ale to jak maji 3 deti lidkokolo me taky trosku vykolejilo. Jedne kamaradce to ze srdce preju a to je prave ta, se kterou bych vubec “nesouperila” a muzu se ji se vsim sverit. Pak jsou tu dalsi znami, cca 3 rodinh a tam mi to prijde spis jako soupereni mezi nimi o to, kdo je vic cool rodina. A presne kolem nich mam i ja tyhle pocity… takze diky za prispevek, kterym jsem si uvedomila, ze se nechci nechat takhle strhavat. Clovek nebude mit nikdy vsechno, musi byt rad za to co ma :))