By byli u porodu vždycky oba. Tedy, byli to dva různí tatínkové a vždycky nás to bavilo.

U prvního porodu jsem byla velmi statečná, ačkoliv byl klešťový, dítě přidušené atd. Naši se mě pak ptali, jak šel porod. A ex odpověděl za mě, že porod dobrý, ale on musel chudák pak jet domů noční tramvají a ještě nést mou bundu, co ho velmi obtěžovalo a bylo to horší než celý porod. Velmi záhy se stal exem.

U druhého porodu to šlo taky blbě, dítě obří a porod vyvolávaný a tam už jsem tak statečná nebyla, protože mi to přišlo jako za dobrotu na žebrotu (ačkoliv to bylo s jiným tatínkem, který vůbec za nic nemohl).

U třetího už zase ano, tam to šlo tak v pohodě, že jsme potom pokračovali v rozhovoru o financování tunelu Blanka, které jsme řešili ještě tři minuty předtím a ani nám v tom šoku nedošlo, že bychom se vlastně už měli spíš vyčerpaně dojímat nad miminkem.