Kat, já si prošla různými stádii,od máme sice jiné" dítě,ale to zvládnem sami,přece nepůjdu k psych.. aby nás zkoumali,přes- už to asi sami nedáme, tak to zkusíme, nastudovala jsem za tu dobu neskutečně materiálů k ADHD a AS,poruch chování a i když se snažím odborníkům popsat vše co je prostě jinak než by přece mělo být,tak si každý vybere jen něco,navíc dítě umí dobře maskovat když chce,takže u odborníků je to hodný chlapeček co napovídá to co chtějí slyšet, na rozdíl od chování mezi vrstevníky a výsledkem je jen část diagnózy a tu má přece každý kdo se neumí chovat a i tak i tuto diagnózu někteří popírají že ji nemůže mít.Skoro rok byl celkem klid,nechali jsme se ukolébat že už rozum pobral a teď opět rána šokem a já ji těžce zkousávám a nejen já. Mě nejvíc pomohla a opět pomáhá terapeutka z neziskovky,ta s ním i se mnou strávila dost hodin povídáním+ má výsledky psychologických testů co mu tam dělali a ví o něm vše- to dobré i to špatné,pomáhá mi vidět to i z jiného nezúčastněného pohledu, ty neuvěřitelné skutečnosti co zažíváme mi pomáhá zpracovat a říct jestli to vnímám já jako nesmyslné,nebo je to tak i ve skutečnosti ,dokáže najít v dítěti i to dobré,co já už přestávám vidět.Navíc on je fakt zvláštní v reakcích,přístupech k řešení situací a to spoustu lidí vytáčí,protože je pro ně nečitelný a nepochopitelný-zvláštní je, že nikdo konkrétně problém nepojmenuje co že jim vlastně vadí a pak je to takové bojové.V neziskovce mu dali hovorově neformálně "diagnózu" to je prostě Pepík ,vždy něco extra