tak jasně, v pubertě si to pamatuju jako úplně běžné - stačil pohled na úplně všední věc a s kamarádkou jsme se řehtaly jako pominuté, nemohly popadnout dech, až jsme měly namožené bránice
přešlo to pak nějak s dospělostí, ale čas od času mě to stejně popadne, obvykle se sestrou někdy nás to popadne i s manželem, pak se nechá strhnout a řehtá se taky... někdy se ovládne, nezačne se řehtat, ale pochechtává se o to déle a pak stačí se na sebe jen podívat a smějeme se oba je to velmi úlevné a vlastně asi i hodně sbližující
a jinak vybuchnout smíchy (krátce, leč intenzivně), to se nám stává oběma asi běžně - děti jsou skvělý zdroj