Byla jsem v pandemii také neustále v práci a loni v říjnu jsem onemocněla a ještě minimálně další měsíc budu doma. Máme tři děti 2x 13 a 16 let) V pandemii jsme jim dost povolili, ale také jsme přidali povinnosti a
zodpovědnost. Klapalo to. Byla jsem na ně pyšná. Když jsem onemocněla, starali se o mě všichni vzorně, v nemocnici jsem byla minimálně. Za to dík muži, zvládl mě, děti, finance a vypořádat se ze ztrátou práce.

Teď mi je mnohem lépe, ale mám pocit, že jsem tu “navíc”. Chci jim ty roky vynahradit, než půjdu zase do práce. Snažím se s dětma být co nejvíc, ale osamostatnily se. Už mě prostě nepotřebují.