konzervo, v reálu jsme našli dovolenou, která se nám moc líbila, ale její jediný termín se kryl s nástupem dětí na tábor, volala jsem tátovi, jestli by si děti na tu dobu vzal a odvezl je, s tím, že pokud by se mu to nehodilo, zkusím se zeptat ještě sestry... táta řekl, že samozřejmě si je vezme, že v tom není problém... ten druhý termín (časově první) si pak řekl sám, když jsme plánovali oslavu na konci školního roku ("to byste mi je tu mohli rovnou nechat, co ty na to?")... prostě normální komunikace mezi členy rodiny... ani jednoho z nás nenapadne, že by byl povinen něco dělat proti své vůli, nebo že by nemohl odmítnout něco, co se mu nehodí, na druhou stranu nikdo nehází šprajc jen pro formu, aby si ten druhý nemyslel, že je tu na zavolání...
prostě a jednoduše jsem tím chtěla jen říct, že hranice mezi "hlídáním" a "trávením společného času" může být velmi tenká a že bych to u rodinných vztahů asi nedělila... opravdu v tom vidím rozdíl oproti "pomáhat partnerovi v domácnosti", jak zaznělo na počátku téhle odbočky...