Jo, Marťasíno. přesně. Ten strávený čas se počítá.
Naše děti mají jednu babičku daleko a i tak ona nikdy nebyla babička hlídací, ona je babička kochací- kochá se fotkami vnoučat, ale nikdy ji nebavilo si s nimi hrát, nikdy je nikam nevzala bez naší přítomnosti. Děti si prostě hrály ve stejné místnosti, kde seděla babi u kafíčka. Můj táta je stejný typ dědečka - rád ty děti vidí, ale společně strávený čas žádný.

Pak je tu moje mamka, která mi s dětmi pomáhala vždy, když jsem to potřebovala - chodila jsem na plný úvazek do práce, zkrácený nebyl možný, byl to boj o minuty. Děti první ve školce, poslední ze školky. Tak mi pomáhala vyzvedávat. Vozila na kroužek. V létě si děti brala na týden. Chodí s námi na výlety, bere si holky k sobě domů a pečou spolu cukroví. Ten vztah je úplně jiný, mnohem bližší, a zaslouženě. Tohle tedy bylo časové období od 3 do 7 let té nejmladší.