souhlasím s vertigo,taky bych se doptala těch kamarádek,proč si myslí že je to chyba.
Co jsem o tom četla tak někomu se ulevilo když zjistil svoji diagnózu, nebo jim to pomohlo že dosáhli na dávky,terapie či ohledy ve škole. Nic z toho nám nehrozí,škole je jedno jakýkoliv papír a bojím se problémům se získáním řidičáku,takže to vnímám podobně jako ty-vím že dítě je jiné,pracujeme s ním jako by diagnózu mělo,i dítě je seznámeno co znamená AS, samo vnímá že věci má podobně,a že je jiné než ostatní kolem něj,ale oficiální diagnózu nemá a už na ni ani netlačíme.Jestli bude chtít tak ho v tom podpoříme,on nechce.Vysvětlovat stále dokola jeho podivnosti mě už nebaví,on už nechce žádné pitvání se v něm-odmítá už i návštěvy psychiatra a terapeutky,jde jen z donucení a všude říká jak nemá problém a já pak vypadám jak debil když řeknu,že ale problém má.Zrovna tento týden jsem byla u terapeutky a řešily jsme to spolu,on s ní mluvil o týden dřív a my řešíme jeho mega problém,on však žádný problém nemá a je v pohodě-no není,jen to nikomu neřekne.Ona ho zná,a ví co se už 2 měsíce řeší,ale sama říká že pokud on nechce tak s ním nehneme.