Despi, ano, jsou rozmazlené děti, které po dvou dnech pobytu na táboře nebo škole v přírodě jedí, na co by jinak nesáhly. Ale opravdu jsou děti, nejedlíci. Já sama dodnes nějaké věci nejím, protože jsem si prošla školkou, školou a tábory v době, kdy se razilo ono heslo, že každý má jíst to, co se mu dá a nedělat kolem ofuky. A spíš se jedná o následek takového přístupu než nechuti. V dospělosti jsme začala jíst věci, které bych v dětství nejedla, ale to, co do mě tlačili natvrdo ve školce a ve škole, to dodnes nepozřu. Píšu ze své vlastní zkušenosti z dětství, není to žádné povídání nějaké známé, co jejich kamarádka Mařenka...