Autorka se hodně opakovala, spoustu času věnovala věcem z mého pohledu zcela marginálním a nepodstatným (popis triček s vtipnými nápisy, která kdesi prodávali nebo pohlednic, jež někdo z hrdinů obdržel, toho, jak vymýšlela jméno pro svou dodávku, jak se ji učila řídit a že přitom porazila dopravní kužely, jak ji pokousal pes jedné z hrdinek), zato věci, které by mě opravdu zajímaly, přešla jednou větou - v celé knize vystupuje jediná dvojice nomádů s dítětem školou povinným, já bych ráda věděla, jak se k tomu staví systém, jestli musí být dítě zapsané do nějaké školy, jestli ho někdo přezkušuje a jak často apod., ona to odbyla tím, že dítě je místo domškoláka roadškolák.