Denik americke manzelky miluju, je to asi kniha, kterou jsem precetla nevickrat ze vsech. Beru si ji na kazdou dovolenou jako zachrannou knihu, kdyby mi ty ostatni dosly, nebo byly pitomy.

Cetla jsem ji samozrejme poprvy uz za hlubokyho totace a tehdy jsem si rikala, kdyz se hroutila, z myho pohledu, z naprostych pitomosti, ze "poradny starosti socialisticky zeny na ni"

Treba me fascinovalo, jaky mela nervy z toho, ze prijela z dovoleny a v hale (sveho obriho bytu, kde mohla poradat recepce pro desitky hostu) mela "stale" nevybaleny kufry s vecma a jaka to bude silena prace se s tim nejak poprat a pak to spocivalo v tom, ze musela pozvat nejakou cernosskou pomocnici, ktera to vybalila, vyprala, vyzehlila a uklidila za ni . Vzdycky jsem si k tomu predstavila maminku, jak jsme prijeli z dovoleny (tedy z chajdy na Sazave ), maminka jeste ten den vyhazela vsechny kramy z tasek, uklidila je, vyprala, vyzehlila a k tomu normalne chodila samozrejme do prace na smeny - zdravotni sestricka v nemocnici a spoustu casu musela venovat shaneni naprosto beznych veci, coz by si takova americka manzelka vubec nedovedla predstavit. Vlastne jsem nikdy nepochopila, co ta zena cely dny delala, ze z toho byla tak hotova. Vzdycky mi to prislo, jako vhled do zivota rozmazleny hysterky, ktera nema co delat, tak se nimra v kravinach. Ale zabavny to je, to zas jo.