Já se po deseti letech znovu zaregistrovala, abych mohla zakladatelku podpořit. Mám doma úplně stejný případ. Včetně nejnovějšího oblečení do garáže. Když už něco udělá nechá ležet jak mu odpadne od ruky. Když už ho přinutím vyčistit si boty, vezme sklenici vody a starý kartáček na zuby. Výkon minimální, většinou odfláknutý po tisíci urgencích. V pokojíčku opravdu nepořádek, s tím už jsem se smířila, on vůbec nedává, když mu tam chci pomoct s úklidem. Domluvy, promluvy, debaty, diskuse probíhají tak nějak stále. Mrzí mě to.
Do šestnácti nejlepší kluk na světě. Doufám, že to zase odezní. Cítím, že má v hlavě přetlak jak se snaží najít si cestu, hormony jedou, horská dráha emocí. I tak dokáže přijít a z té výšky 185 cm mě chytnout za ramena, dát mi pusu na čelo a oslovit mě maminko. Přežiji to. Nebudu vydírat, doteď jsme tu výchovu nějak dali, tak se teď neztrapním hlavně sama před sebou. Ale je to síla.