Ja si vzpominam na jedinou udalost - je to uz dlouho..sel naprotI me stary pan, zastavil me a rika - jste smutna, ale vy jste tak hodna krásná dusicka, je dulezite, abyste si to uvedomila. Obcas, kdyz se trapim, rikam si, ze bych takoveho “ andela” potrebovala znova.
Ale vcera me taky “vyburcovala” kamaradka - psal mi, ze nekdy vychodisko ze smutku je uvedomit si vdecnost za i ty male hezke veci, co se staly v poslednich hodinach…. Obracet pozornost na to, co “ mame”… a ze je toho hodne. Takove uvedomeni si toho, zac clovek muze byt vdecny ❤😇….a to vlastne vyvolala ta kolemjdouci