Já mám taky radost z běžných věcí a jsem vděčná, za to jak, se mám, i když hodně lidí tady z rodiny by to považovalo za spíš chudobu a odříkání , ale mám blbý nastavení v tom, že má pořád nějaký úzkosti, že by se ti mohlo posrat - jsem skromná, nepožaduju moc, mám dojem, že se mám vlastně nezaslouženě dobře, byť přísně vzato mám holou prdel , ale můj hlavní životní pocit je, že mám z prdelekliku, že to vydrželo tak dlouho, a mám pořád nejaký stíhy, že se něco vysere - nemyslím jen materkiálně, ale celkově