Libiku "Co je to za solidaritu a pocity odpovědnosti za svět a jeho bídu, jimiž je dotyčná zmítána v hrůze, jak to s planetou dopadne, když s člověkem by se "moc nebavila¨
Jaké společné znaky musí vykazovat lidi zasluhující soucit a pozorumění?"
Tak pod tohle se podepisuji.
Ještě doplním, nemusí jít ani o tak vysoce lidské city jako soucit a porozumění. Stačí méně sebestřednosti a malá trocha obyčejné slušnosti a chvilka pozornosti.

Zároveň jsem vlastně nesmírně udivená, že se v té práci s tou spoustou lidí za ty roky nějak snesu. Leckdy zasměju, někdy zasmutním, že si zvládneme upřímně přát pěkný vikend a pochválit si šaty. Nemyslím kolegyně. Myslím rodiče. A když už je někdo "studený čumák", vím, co možná prožívá a co si myslí.