V r. 1992 jsme byli v létě s dětmi na 15 dní v Itálii a byli jsme tam jako žebráci. Kromě vstupů do památek, které jsme zaplatili se skřípěním zubů, jsme si koupili akorát jednou zmrzlinu za 25 Kč kopeček ( u nás tehdy stala asi 2 Kč). To se dnes rapidně zlepšilo. Jinak jsme v Česku žili normálně, žádný nedostatek jsme neměli, užívali jsme si výletu, kina, divadla, děti měly hraček až moc. Neměli jsme tehdy svůj byt, družstevní 2+1 jsme vyměnili na obecní 3+1, vlastní byt jsme si koupili až v r. 2000, zato jsme měli auto, což teď nemám. Osobně jsem měla nejvyšší životní úroveň v r. 2005 před rozvodem.