Houbaření miluju od dětství, kdy jsem s babičkou sedla na kolo a vyrazily jsme k lesu. Mám silně vyvinuté sběračské a lovecké pudy, hledat a sbírat houby mě strašně baví. Miluju les a ráda se na houby dívám. Chodím si prohlédnout a prozkoumat i nejedlé houby, doma mám dost knih o houbách, chodil nám i mykologický časopis, můj muž byl v klubu. S věkem jsem se postupně naučila znát různé druhy - takže sbíráme všechny hřiby (smrkový, hnědý, žlutomasý, sametový, plstnatý), klouzky, slizáka, lišky, muchomůrku růžovku, holubinky mandlovou, fialovou, zelenou, kolčaví, bedly, kotrče, ryzce smrkové, borové a syrovinku... Hub sbíráme jen tolik, kolik sníme a zpracujeme. Houby jen sušíme, nemrazíme ani nenakládáme. Dělám z nich smaženici, guláš, "dršťkovou", kulajdu, s těstovinami, smetanové omáčky, řízky a milujeme je jen tak na pánvičce. Taková opečená holubinka chutná jako pražené mandličky, syrovinka, masáci...delikatesa. Řízek z masáka je výborný, masáci mají právě hodně výraznou chuť. Nejsem líná si udělat houbové řízky jen pro sebe.
Houby sbíráme s citem, domluvíme se na co jdeme a k čemu a kolik jich chceme. Občas sbíráme i pro někoho, kdo už na houby nemůže. Houby mám moc ráda, ráda je jím, líbí se mi a ráda jsem tam, kde jsou ony.