Včera mi "naše" ukrajinská paní oznámila, že hodlá odjet v říjnu zpátky domů. Tak jsme zvědavá, jestli to nepřehodnotí...

Si tu povzdechnu. Byli tady březen - červen, pak odjeli domů, že už to bude dobrý. Nebylo. Není práce, není nafta, obchody prázdné. V srpnu přijela dost narychlo zpět. Samozřejmě už nebylo to zázemí, co se dalo sehnat na jaře. Čili místo hezkého bytu hnusná ubytovna, její místo už bylo obsazené. Kluk se naštěstí dostal zpět do původní školy. A bohužel nalítla nějakým zprostředkovatelům, co jí pořád slibovali, že do práce nastoupí příští týden, pak zase za týden atd. Nepracuje do dneška, protože údajně práce není (práce je tu hafo všude). Taky se vybodla na přehlášení bydliště, čili jí nedali tu humanitární dávku. Zdravotní neplatí, protože jí ten ukrajinský šéf řekl, že se nic nestane. Taky tu máme hrozný zdravotnictví a pojede teda zpátky, neboť je tu ze všeho v depresi. Já jsem z toho taky v depresi, neb nevím, co jsme měla víc udělat, ale jak říkala včera kamarádka, asi je ještě úspěch, že tu nezačala šlapat chodník.