Jenže to zamilování se není racionální rozhodnutí.

To si ten chlap nevybral.

To se prostě stává.

Já neříkám, že ten chlap nemá průser. Má. On udělal chybu a přišlo se na ni a teď to holt má důsledky. A samozřejmě je smutné, že ne jenom pro něj, ale pro všechny (manželku, děti...).

Ale abych se z toho hroutila, jako zakladatelka, stylem - všechno, co dělám, dělám špatně... Děti mi vyčítají, že kvůli mě jejich táta odešel... To prostě není odpovídající reakce, podle mě. Ale jistě, je to úplně čerstvé, je v šoku a asi holt (bohužel pro ni) byla dosud partnersky naivní (čili věřila v jakési "šťastně až do smrti" a "můj by nikdy...").

A já úplně vidím tu její potřebu, ať zavolá, přijde s tím pugétem, klekne na kolena, popláče, omluví, poyspe si hlavu popelem, slíbí a ona mu (šťastně) odpustí...

Ale jo, třeba to tak bude.