Marťasíno, naopak, to co tu holky píšou, to nevylučuje všechny ty emoce kolem. Vztek, zoufalství, lítost, smutek. Jenom prostě víš, že to zvládneš. Přes všechno to bolestivé to zvládneš. Manžela mám ráda, miluju ho. Ale už je to láska s vědomím toho, že "kdykoliv cokoliv". Už jen to, že infarkt přežil pouze díky anatomické odchylce. Nemít ji, není tu. To by bylo přece násobně horší, než nevěra a odchod. Navíc vidím roky z blízka, co to je být s chlapem, který zahýbá, je blázen, je závislý, je nefunkční, je tyran. Mám toho kolem hodně. A rozhodně nejsem typ,co umí žít v setrvalém stresu a trápení.