Jak v čem. I v kabelce (a v batohu samozřejmě) mám multikleště, nůž, náplasti, dezinfekci, obinadlo, šátek z teplákoviny, papírový kapesníky, lžičkovidličku, powerbanku, elektrikářskou izolepu, pidibaterku, kus provázku a zavírací špendlíky, čtvrtlitrovku s vodou a dvě muslityčinky, náhradní brýle, propisku, tužku, jelení lůj, pididiář, prášky na alergii, teď teda i jeden funglový respirátor - šitíčko ne. Ano, nosím kabelky typu "šanon a půlka chleba" a vedu dětské volnočasovky (takže tam toho mívám mnohem víc, ale tohle je k tématu. Když letím, musím zavčasu vytáhnout kleště a nůž a buď je někomu vnutit do podpalubí, nebo je nechat doma a přidávám základní lékárničku (kdysi jsme si vyrobili pros**nej víkend v Amsterodomamu z jejich verze brufenu).
Jinak potřebuju pokud možno vědět, kde budu spát první noc, pokud jedu na pobyt a jestli jedu na hory, k moři v létě nebo na konferenci. Zbytek řeším ve velmi hrubých obrysech.

Před měsícem jsme byli se strašně fajn kamarády na dovolené (doufám, že kamarády zůstáváme) ale fakt nedopadla. Jednak jsme postupně onemocněli (za to nikdo nemohl), ale jejich zoufalství, že v jednu hodinu nevíme, kde budeme večer spát (měli jsme cíl, kterého jsme věděli, že ten den nedosáhneme, ale netušili jsme, jak rychle pojedeme, jestli se ještě někde v Německu nestavíme, koukla jsem, že kdyby bylo nejhůř, do deseti do večera máme po cestě 3 volné hotely nějaké sítě a v půl osmé, když jsme se shodli, že pro dnešek stačilo, jsem objednala hotel, kam jsme v osm dojeli - kdyby to neklaplo, za půlhodinu byl jeden z těch "na jisto"). Naopak naše roztrpčení, že obíháme v přesně určeném pořadí 3 kostely ve městě - i když úžasné - a až pak je eventuelně "rozchod" a předtím v autě posloucháme místo dovolenkové oddychovky informace o zajímavostech, které nás čekají. My se ve městech většinou fakt jen couráme, možná směrem k něčemu, co chceme vidět a já nemám ráda poslech mluveného slova. Oni vědí neskutečné množství informací, určitě toho vytěží z dovolené víc a jejich itineráře jsou replikovatelné. Ale já s tímto typem lidí očividně mohu jedině na hodně hromadnou dovolenou, kdy ti kdo vědí, řeknou "My jedeme ráno na kola, 60 km" další "My jedeme do muzea paličkování" a já se buď někam přidám, nebo si dám svůj vlastní program a všichni se spokojeně potkáme nebo nepotkáme večer u kytary). Což je i vysvětlením, proč jsme s těmito kamarády jeli - takové dovolené máme za sebou už dvě a nepočítaně víkendovek stejného ražení, tam jsme koexistovali úplně na pohodu.