Mne ano. Aktivita se pro mě stává rodinným rituálem tehdy, kdy mi děti řeknou, jé, je den D, budeme zase dělat...to a to? A po letech na to (doufám) budou vzpomínat, stejně jako my na rituály našeho dětství.

Třeba na jaře se jdu účelově projít konkrétními ulicemi našeho města, protože vím, kde prvně vykvetou talovíny, kde sněženky, kde krokusy. A děti samy navrhnou, že už je čas to jít občíhnout. To je náš předjarní rituál.

Na prvního máje se děti vzbudí s tím, že jdeme péct brambory a vejce v popelu, který zbyl z ohně den předem. To je náš opravdu oblíbený rituál.

S dědou a babičkou mají rituální popěvek, který zazpívají vždycky, když se vidí.

Samotné slavení svátků, pečení konkrétních jídel, beru spíš jako udržování tradic. Aby děti věděly, kdy se pečou jidáše, kdy se má jíst něco zeleného, kdy chodí koledníci...