Valkýro, ty máš na všechno odpověď, že to nejde. Ještě sis s ní ani nepromluvila, a už víš, jak to dopadne. Jestli chce dcerka po tobě extra výkony, bude se muset zapojit. Taky záleží, jak si promluvíte. Ona zda většinou jen úhel pohledu tvého manžela. Zkusila jsi si s ní někdy sednout a říct, jak to doopravdy máš? Že jsi že všechno unavená, vyčerpaná a že bys ocenila pomoc? Že bys jí moc ráda vyhověla a udělala radost, a splnila přání. Ale sama to nezvládneš? Že to není proto, že ji nemáš ráda a že by ti byla lhostejná, ale že to je důsledek toho, jak to doma vedete poslední roky. Prostě jí upřímně rict, jak to máš doopravdy a že ti to taky nevyhovuje. Tohle zní přece úplně jinak než " já tady žádné návštěvy nechci, péct nebudu, stromek nebude,je tu bordel a je mi to jedno a dejte mi všichni pokoj". Neříkám, že jsi to takhle řekla nahlas, ale takový postoj vyzařuješ. Určitě by se na to začala dívat jinýma očima a společně byste s tím něco mohly udělat. Moc bych ti přála, abyste našly společnou řeč a východisko.