"A to, že s tím nic nedělám, vnímá jako naprostý nezájem z mé strany."

A ty bys chtěla, aby si uvědomila, že za to nemůžeš, že jsi prostě jaká jsi a do současného stavu tě dohnala nepřátelsky naladěná rodina?
Valkýro, to se obávám, že takhle by to neviděla.
Vždyť ty opravdu neprojevuješ zájem jí pomoct.
Nebo jsem se to tu alespoň nedočetla.
Zkusila jsi s ní někdy mluvit třeba ve smyslu "Valkýrko, já to nedávám, jsem vyčerpaná a nemám čas, ale jestli vám na tom záleží, pojďme se nějak domluvit, když mi všichni pomůžete, uděláme to a to, vyklidíme trochu to a to, objednáme odvoz..."?
Já rozumím tvým argumentům, proč binec vznikl, rozumím i tomu, že sama ho neuklidíš, rozumím částečně i tvé ukřivděnosti, ale nerozumím tomu, proč s tím nechceš nic dělat. Proč se s dcerou (a třeba už i tehdy s tím přítelem, co u vás bydlel) nedomluvíte jako dospělí lidé a nepohnete s tím.