Valkýro, jak jsem před nějakou dobou psala o té své klientce, tak jsme již s ní přestali spolupracovat. Předně na její přání, ale taky jsme vyčerpali všechny možnosti. Ztěžka, ale smířila jsem se s tím, že paní zemře na vyklizeném místě 1 x 2 m, přestože je majitelkou nemovitostí. Máte s tou paní mnoho společného, obě máte nejspíše neléčenou depresi, obě jste ve svém životě nešťastné, obě jste se špatně vdaly a obě jste přesvědčeny, že za momentální stav můžou pouze životní okolnosti. Obě jste inteligentní a dokážete vytyčit body v minulosti, kdy se to začalo hroutit. Paní má několik dospělých dětí a snad i vnoučat, ale několik let s nimi není v kontaktu. (Z jejího pohledu se děti nepovedly, nechtějí se s ní stýkat, pohled potomků neznám) Je jeden velký rozdíl, paní je na samém sklonku života a změnu už nestihne. Co ty Valkýro, kdyby ses dostala do časové smyčky a ocitla se za 25 - 30 let na židli uprostřed toho všeho jako dosud, co bys vzkázala svému mladšímu nynějšímu já? Že za pokus to stojí? Kvůli těm zbývajícím letům se ještě pokusit žít nebo to nemá cenu?