Marťasíno, vždyť to píšu - že buď přijmeš určitou zodpovědnost za toho rodiče a pečuješ, nebo se odtáhneš. Já vztek měla, protože jsem tak nějak tušila, že pomoci lze. Nešlo o nic strašného. Ale víš, že lze hledat pomoc, že problém má řešení, ale rodič se v tom mlátí ode zdi ke zdi a není v silách tvých mu pomoci.
Mrzelo mě to. Tehdy i pubertálně sobecky. a jinak jsem taky pečovala. A svým způsobem pečuji pořád. Ale u mamky nakonec stačila velmi lehká medikace. I když ne že by nebylo co řešit na terapiích. Do toho už nešla. Nechtěla otevírat bolavé věci. Což chápu.