Na VŠ, ty poslední dva roky a pak rok po VŠ, než se narodila první dcera. Každý týden kolem 40 hodin výuky (ve srovnání s jinými obory asi o 10 hodin týdně víc, bylo to skoro každý den od sedmi do sedmi s nějakými pauzami, v pátek asi jen do tří) a já nedokázala nechodit na přednášky, protože potřebuju výuku slyšet a sama si zapsat . K tomu dvě doučování, vedení kroužku IT na blízké ZŠ, vlastní domácnost, první dva psi, po nocích projektování, diplomka, florbal a agility...

S malými dětmi to pak byl taky šrumec, byla jsem pořád sama, což jsem nesnášela, takže jsem s nimi pořád někam jezdila, pořádala srazy u nás doma, pak péče o umírající maminku, vrátila jsem se k agilitám, studovala nejdříve ped. minimum, potom ještě specku pro učitele. Pak stěhování mimo Prahu, pendlování mezi Prahou (škola, školka, část kroužků) a novým bydlištěm, do toho moje nová práce, vožení na kroužky, o víkendech cestování, výlety nebo víceméně povinné obědy u tchánů....