babi já to i vcelku chápu,taky mě spousta věcí štve co byla v dětství, rozhodně nejsme milující rodina s běžnými vztahy, ani nepožíváme oslovení maminka a tatínek, naši jsou zvláštní a vždy byli,záviděla jsem kamarádům jejich normální vztahy, nějaká ta patologie tam rozhodně byla,přitom naoko byli naši běžní rodiče.Jak si dodnes pamatuju jako křivdu třeba to že máti pekla dorty na plesy do tomboly a já od ní nikdy nedostala dort k narozeninám a ještě jsem poslouchala od druhých jak tvoje mamka tak hezky peče,to máte moc fajn. Na druhou stranu,dcera toto ví a když to uměla tak jsem od ní dostala jako dárek dort,takže svůj první dort k narozeninám jsem měla někde ve 37 letech(sama sobě jsem odmítala péct). A sice je to relativní drobnost,pro někoho věc co by ani neřešil,mě toto vadilo,vnímala jsem to jako že ji za to ani nestojím, ale já si vždy přišla jako nechtěné dítě co měli jen proto že mít dvě děti bylo normální,navíc u nás je v tom ještě jedna věc co tady nechci prezentovat. Mimochodem naši ani nejezdili s mými dětmi s kočárkem, jako malé je nehlídali,nevím co to je rodinná dovolená,ani to že babička si vezme vnoučata na dovolenou,nidky jsme si spolu moc nepovídali.Vyčetla jsem jim v hádce jen něco málo,ale u nás je chudinka ona a já jsem nevděčná.Hodně věcí jsem dělala a dělám jinak než oni,ale dětství mě hodně ovlivnilo