Petluše, u nás se peklo o víkendu, což se také o víkendu stihlo sníst.
V týdnu ne.
Svačinu do školy jsem dostávala první roky, na druhém stupni si už svačiny nevybavuji.
Vybavuji si, že mě poslední vyučovací hodiny bolívalo břicho hladem, snídani jsem ve všední dny nemívala (v sedm ráno na něco takového nemám pomyšlení, odjakživa).
Stejně tak jsem mívala hlad odpoledne, od školního oběda do večeře bývalo daleko. Ale vůbec mě nenapadlo nad tím bádat, prostě to patřilo k životu, člověk je aktivní a u toho vyhládne, pak přijde čas jídla a nají se.
Jako starší jsme si pak občas chodili něco koupit do samoobsluhy, když jsme měli kapesné, rohlík, koláček, nanuk... Doma se občas obřadně rozlámala tabulka čokolády a každý dostal pár čtverečků, nebo se oloupat pomeranč a každý dostal kousek... V devadesátých letech se to pak i u rodičů posunulo, začali nakupovat různé pamlsky "jen tak", všeobecně se myslím změnilo vnímání jídla, když přišly obrovské supermarkety, kde je nonstop nepřeberné množství k dispozici.