libiku ani ne,do kroužků jsme moc nechodili,tenkrát jich tu bylo minimum,družina byla jen pro ty nejmenší,já nechodila nikdy do žádného,protože mi to máti nedovolila,musela jsem ale chodit do hudebky dokud jsem se tvrdě nevzepřela že mě to fakt nebaví,odpoledka jsme ve škole neměli,takže ve dvě jsme byli doma,a šli ven.My dost skákali přes gumu,jezdili na kolech,hráli vybišu,stavěli bunkry,chodili skákat do stohů slámy a pak doma máti řvala že je všude sláma,zkoumali jsem místní potok, opuštění barák po rusácích, nebo v létě lezli do zahrad na třešně,lezli na střechu kotelny ,to víš sídlištní děti.Za barákem byl kopec tak se bobovalo celou zimu,nebo jsme si vyráběli led a chodili se klouzat,případně jsme stavěli různé iglů.Taky byly kolem baráku brigády,kde jsme se taky vyřádili,dospělí upravovali okolí a my děcka různě pomáhaly.Já četla taky hodně,na rozdíl od svých sousedů jsem musela být už v 6 doma,jak já záviděla že i mladší děcka jsou ještě venku a já nesmím,tak jsem měla večer dost času na čtení. Moje děti už toto takto neměli, na místech kde jsme my řádili už parkují auta,sami bez dozoru ven začali chodit později,ale už nevidíš plné sídliště dětí jak to bylo za nás