"A my jako rodiče bychom měli omezit dovážení a rozvážení děti jako balíků a snažit se je co nejvíc strkat ven"

To nesouvisí s tím, že bychom se báli, aby se nám děti chůzí nestrhaly, to souvisí s bezpečností Pět měsíců v roce se dítě vrací z kroužku za tmy, opravdu na něj raději čekám v autě před budovou. A MM je až panicky opatrný, má o děti opravdu velký strach, rezignovala jsem, je to sice na úkor jejich samostatnosti, ale on má fakt reálný strach. Každá kauza se ztraceným/napadeným dítětem je intenzívně medializována a člověku pokaždé zatrne "kdyby se tohle stalo mému dítěti".