Buřte, moje zkušenost štíhlé matky obézního dítěte je taková, že dozor veřejnosti, aby se to dítě nepřežíralo, neomylně vede k tomu, že je v rámci dětského kolektivu to, jemuž se "přátelsky" přezdívá "Sádlo, Špek, Medvěd, i tvoje přezdívka."

Můj syn to řešil tím, že zmlátil každého spolužáka, který si něco dovolil, takže byl ten s trojkami z chování. Nechci dramatizovat jeho "traumata z dětství" , on je úspěšný a normální chlap, ale dodnes mu nedělá dobře stolování ve větším počtu lidí, má z toho "nervy", na oslavy chodí nenápadně po začátku a vytratí se po jednom uždibnutí chlebíčku.

Díky starostivé společnosti, jejím nenápadným dobře míněným poznámkám, družinářkám, co dohlídly, aby nedej bože, nejedl moc.

Že se s názory, které tu jedou setkám po čtvrtstoletí od těchto událostí, by mě nenapadlo v žádném hororovém snu.