Federiko, já si myslím, že klíč je ve sdělení "pamatuji si máloco"

Nechce se mi věřit, když nahlédnu přes plot školní zahrady rp. když jsem léta byla s mateřským školsvím skrze matku učitelku v kontaktu s hrajícími si spontánními dětmi, že školka v kterékoliv době byla a je místem, kde děti nonstop psychicky trpěly s jedinou možností kreativní seberealizace slintáním na povlečení, pro introvertní povahu byly vyčleněné skrze svůj odlišný vzhled a nad to byly zasaženy ve vybraném vkusu pohledem na tlusté chlapečky

On když člověk zaujme správný úhel pohledu skrze současný názor, tak vlastně celý život mohl stát za hovno a naopak

Poznamenám, že střípky vzpomínek na školková léta mám také spíš negativní, ale přesto jsem si zřejmě hrála s ostatními, hodila na procházky a účastnila se dopoleního programu, též jsem asi někdy něco snědla.