Naši neposlouchali hudbu vůbec. Maximálně z dráťáku, ale rozhodně ne cíleně.

Moje ségra poslouchala folk, ale to jsem poznala až po revoluci, když mě začala brát do své party (všichni o 10 - 15 let starší než já).

Měli jsme doma dva skříňové gramofony plné desek, já si na nich pouštěla Hurvínka, Bartošovou a Gotta. Později jsem objevila ještě Wericha (Werich zpívá Ježka) a Kryla (to už určitě po revoluci, takže v nějakých 14 letech).

Na kazetách jsem měla folk od ségry.

Cizojazyčné písničky, ke kterým jsem se později dostala, se mi nelíbily.