Nejobyčejnějších nicek je na světě většina. A je to tak v pořádku. I já jsem nicka. Kupodivu. V každém společenství je nějaká královna, vůdce a zbytek jsou ty dělnice, případně trubci. Každý má na světě své místo a jen pár vyvolených jedinců se ze své předurčené pozice dokáže vymanit. No, a to potom záleží jak. Jestli svými schopnostmi, dovednostmi, pílí a úsilím, nebo vyřváváním na demonstracích a sebeprezentací na soc.sítích. Zda spoléháním se na sebe nebo skučením, že vláda na mě - občana - kašle.
Osobně jsem nikdy neměla pocit, že na mě vlády kašlou, vlády se o mě vždycky vzorně staraly a především jsem se o sebe starala sama. Protože "občan se stará, občan má". Za ručičku mě vodila maminka a tím to skončilo. Mám prostě jiné vidění uspořádání světa a společnosti než inkriminované trikolorní čepičářky. A mezi námi, prostě jim "ruplo v kouli". Připadá mi to úplně jako nějaká sekta s guru Vrabelem a teď k tomu s tou divnou senátorkou co je zve na kafe a exkurzi do senátu.
S nabubřelými nickami, které si svou sebehodnotu a sebevědomí utvářejí na úkor ostatních, mám bohaté, téměř každodenní zkušenosti. Ale co s tim, fakt nevim.
Stejně jako ostatní inteligentní a kultivovaní lidé doufám, že těchto neovčounů a prozřelých bude i nadále bezvýznamná, i když hlasitá a trikolorní, menšina. Menšina z většiny nicek.