zažila jsem nezapomenutelnou třídu na jedné škole, přišla jsem tam, když byli v devítce, takže pro mě úplně noví. Oni vůbec nemluvili, ale vůbec. Byli jak stroje. Já jsem byla ještě skoro začátečník a neměla jsem tu debatu s nimi začít. Kolegyně byla nadšená, že tam přijde, sedne, odříká, oni si zapíšou, naučí se na písemky, nebo aspoň většina, nikdy tam nebyl žádný kázeňský problém. Já jsem tam chodila nerada, chyběla mi jakákoliv zpětná vazba. Teď už bych to asi zvládla jinak, nějakou diskusi bych z nich dostala, navíc to bylo v době, kdy frontální výuka byla normální, teď bych zkoušela cokoliv jinýho, tenkrát ještě ne.
Ale mám radši živější třídy, ke kterým občas nějaký ten malý průšvih patří (občas nějaká ta rozbitá věc, ale dobrý vztahy)