Lístky do divadla stávaly 20-30 Kčs. Chodili jsme s našima několikrát ročně, od 15 jsem měla každý rok předplatné a ještě jsem chodila i mimo to. Častěji jsme ale chodívali do kina, minimálně jednou týdně. Protože jsme neměli auto, jezdívalo jsme na výlety vlakem a autobusem, svačinu s sebou. Do restaurací jsme nechodili, jen na limonádu. Maminka hodně šetřila, zapisovala si veškeré výdaje do knihy, žádné rozhazování se nekonalo, jídlo se nikdy nevyhazovalo. Zas jsme si dopřáli pár dovolených u moře, nebo jsme si s maminkou nechávaly šít oblečení u švadleny. Táta si občas dopřál nějakou věc nad limit, ale na to, jak rád by rozhazoval, ho maminka držela dost zkrátka. Vždycky mi bylo líto, že se nedožil obchodních center, to by pro něj byl ráj, tolik zboží a tolik možností utrácet!