.... Taky jsem v tom marasmu žila až do 19.. To je rozdíl oproti sedmileté holčičce....

Ja až do 21, už jsem 3 roky chodila do práce a měla vlastní domácnost, jen děti ne, tak jsem nebyla pod takovým tlakem jim shánět základní věci. Když jsme nestihli v ty vražedný prodejní době nakoupit, šli jsme do hospody.
Když se narodily děti , už to skoro všechno bylo v krámech, i když drahé a nakoupit se dalo i o svátcích a kdykoliv.
V nemocnici jsme třeba pacienty, jídlo, prádlo, nosily po schodech, v budově ze 30.let.Po revoluci hned přistavěli venkovní výtah.