Cimbur neblbni, prostě se stane. Já teda přispěju historkama. Jednou jsme dítě nechali ve školce, resp. jsme si mysleli, že je u hlídací tety, spletli jsme si den. Takže jsme na sebe ještě čekali navzájem ve městě a po šesté jsme se domáhali dítěte u kamarádky. Pět minut trvalo, než jsme pochopili, že s námi nelaškuje a zdrhali jsme do školky i když jsme si mysleli, že je to pitomost, tragické scénáře v očích. Ve školce se svítilo, kantorky chystaly nějakou besídku, byl tam syn jedné z nich, tak si děcka hrály. V šestinedělí jsem vystoupila z auta, posbírala dvě děti a auto zamkla. Na babiččin udivený dotaz, jestli to třetí tam nechám, že mu bude zima jsem odvětila, že ne, že je zvyklý. To, že jsem v autě nechala psa jsem chytla. To, že i mimino mi došlo až po chvíli. A pár podobných by se ještě našlo