Rose, každý vychováváme jinak. Díky svému hraběcímu přístupu jsem nikdy neřešila, že by moje děti něco nejedly nebo se ofrňovaly a jako blbec bych si připadala, kdybych vyvářela jako magor. A že to jako malinké samozřejmě taky zkoušely. Mně se osvědčil můj způsob, někomu jinému zase ten jeho, proč ne. Dneska jsou holky velké, mají pár jídel, které nemusí, ale tím to hasne. Jo a tuhle se mě mladší ptala, jak jsem to dělala, když něco nechtěly jako malé jíst, že má kolem sebe "zmlsané spolužáky, co nic nežerou". Každému, co jeho jest. Pokud si ještě pořád můžeme dovolit rozcapenost v jídle, tak je houby zle. Což je taky dobře.