my jsme nechali hodně brzo, aby se rozhodli sami, jestli s námi chtějí třeba ven, žádný nucení do ničeho nebylo,
celodenní nebo prostě dlouhý výlet jsme šli všichni, něco jako procházka na hodinu dvě není důvod

nikdy jsem kluky nenutila do pohybu jen proto, že jdeme něco dělat my, že se to má, že by měli, protože už dlouho sedí,
přesto se hýbou rádi, přiměřeně, jsou hubení,
jí skoro všechno, každý má něco, co nemusí, ale zvládne to, a nebo si třeba vezme něčeho jen malinko,
jeden od malička odmítal těstoviny, potom vzal na milost špagety, ale v minimálním množství, teď už těstoviny jí normálně
druhý odmítal chleba, úplně, už to taky umí a dokonce si ho občas vezme dobrovolně
třetí měl období odmítání masa, potom jídlo bez masa nebylo jídlo

ono se to mění a vyvíjí, nutit není potřeba k ničemu
ani k učení, ten jeden se učí nerad, ale i on dokáže pochopit, že musí
ale až všechno důkladně pokazí
přesto na to musí znovu dokola přijít sám, i teď na střední, on to ví, já s tím nic nenadělám
a už se ani nesnažím, až mu to dojde, tak pomůžu

a máme klid 😁