Rose, přesně tak, je to o prioritách. Ale také o možnostech. Už jsem tu psala, jsem totální suchozemská krysa, nenávidím ponoření těla do vody, ale když mi soused - trenér plavání- nabídl, že to s mým aspíkem zkusí, tak jsem kývla. Dojednali jsme si, kdy se řekne “dost, nejde to” a klukovi jsem vysvětlila proč chci, aby ještě jednou zkusil plavání. A zadařilo se. Když dcera viděla, že brácha to s trenérem dává, tak si řekla o hodiny pro sebe… A taky se podařilo.
Ale šlo o tu možnost, že jsem tu nabídku dostala od člověka, kterého jsem znala a věřila mu, že bude respektovat zvláštnosti dětí.