Stará huso,

taky jsem introvert, velmi vyhraněný melancholik, ale tohle mám jinak . Já potřebuju vědět, že ten člověk je, že existuje v té podobě, v jaké se tu prezentuje. Nemusím toho člověka znát osobně, stačí, když vím, že ho zná někdo jiný. Nebo když je natolik konkrétní v některých věcech, že je uvěřitelný, protože je nějak ověřitelný. Někdo, kdo sem přes deset let píše, aniž o sobě pustí jedinou lidskou informaci, je pro mě na úrovni automatu, robota, AI. Někomu takovému bych se s něčím osobnějším nesvěřila. Pokud se někomu svěřím s něčím hodně osobním, musím ho znát a musí mi být nějak blízký.

Sem občas napíšu něco osobního, ale to už to mám pro sebe dávno pořešené, odžité. V době, kdy něco intenzivně prožívám, o tom neví nikdo. Jen ten, kdo mě osobně vidí, protože jsem prý strašně čitelná a je na mně všechno vidět. Ale ani ten neví, co prožívám, protože v době, kdy se něco děje, většinou nemluvím, teda rozhodně ne o tom, co se se mnou děje.