Větre, to je dobra historka.

Já mám jednu z dávné minulosti. Měla jsem kamaráda z Horské služby a sli jsme se spolu jednou na běžkách se podívat, jak litaj kamarádi na padacich v Kotli. Teď už se to asi nesmí. Dřevní 80. Léta. No a nasedli jsme na Medvedine na lanovku, a obsluha/další kamarád na nás vola: až nahoru to nepojede..” moc jsem nechapala, ale neřešila. Bylo to někdy k jaru, kdy už se jezdilo vždy jen určitý čas. No a jedeme, a nahoře, na te pláni, v te největší výšce, se to zastavilo. Nikdo nejel daleko před námi. Říkám: co je? Kamarád na to : “nic , už to nejede, musíme dolu po laně, on to přece Tonda říkal.. “ Takže, vytáhl z batohu lano, a už nevím, jestli šel první on, nebo já, ale vim, ze to byla silena výška.. Ta nejvyšší v cele trati . Nějak jsem to přežila. Prý si mě testoval.

Pak jsme dojeli do Kotle, a jeden kamarád s padákem sletel kam neměl, polámal se, tak začal akce Horské služby. Skútry, adrenalin, jezdili jsme a hledali Ptáčka, tak se jmenoval, kde spadl. .. Přežil!