Breburdo, také to mám naopak.
Ale dlouho mi trvalo k tomu dojít, protože mě zase naopak nikdo snídat neučil. Ráno býval doma chaos, rodiče chvátali do práce, pro mě bylo brzké vstávání mučením a byla jsem ráda, že jsem se vystresovaná dokázala dopracovat do školy.
Tam mi pak často celé dopoledne bývalo špatně od žaludku a nedocházelo mi proč.
Večer se pak doma vydatně večeřelo, někdy dost pozdě.
Až po odchodu z domova na VŠ jsem mohla v klidu začít přemýšlet nad tím, jaký režim mi vyhovuje, a dopracovala jsem se k tomu, že základem je klidné vstávání + snídaně a žádné jídlo na noc.