Tatramelko, tohle jsme zažily v práci taky. Měly jsme kolegyni, která se zhroutila, a byla na dlouhodobé neschopence. Na jednu stranu ti je kolegyně lidsky líto. Na druhou stranu se každý další měsíc stával nesnesitelným - nedali nám náhradu, protože kolegyně vždycky řekla, že už ten další měsíc nastoupí a pak to zase o další měsíc posunula. Kolegyně, které dělaly svou práci a ještě práci kolegyně to respektovaly, že na tom je tak jak je, ale v práci to bylo peklo. A pak se vrátila z nemocenské, a za 3 týdny šla zase na další, zase dlouhodobou. Ty neustálé přesčasy, a to, že se nemůžeš těšit, že nastoupí další měsíc, tak jak řekla, protože to už řekla tolikrát, a nekonec nepřišla. Chybělo světlo na konci tunelu. Takže každá mince má dvě strany. Takže ono se lehce řekne, vykašli se na to, co řeknou v práci. Ale její rozhodnutí zase ovlivní životy dalších lidí. A není to chyba nadřízeného,ten si zástup nevymůže, když kolegyně tvrdí, že se vrátí za měsíc, max. za dva.