Mám ale i nepěknou vzpomínku, kdy jsme se vraceli z dovolené ze spřátelené socialistické země a před hranicemi naši nemohli najít nějakou tu doložku či co to tehdy bylo, nebo snad ten seznam toho, co si vezeme, no, to není až tak podstatné. Maminka z toho tehdy chytla regulerní záchvat paniky, pamatuju si, jak ji taťka pevně držel, protože se klepala, dostal do ní trochu kafe z termosky a postupně se uklidnila, papír se našel zapadlý za sedadlem. Já jako malé dítě jsem to vnímala jako nepříjemnou chvilku, ale zpětně, když jsem teď v jejím věku, si jednak uvědomuju tu nervozitu úplně obyčejných, chorobných poctivců, jako byli naši, z pitomého přechodu hranic, pak úplně nechápu, jak někdo může tuhle dobu velebit :-/.