Kat, co člověku zbývá, když už v tom je... ale na ty moskevský pionýry jsem pravda docela hrdá, protože jsem je musela dost dořvat (včetně dospělých), aby se rychle hýbali se vší tou bagáží, fyzicky pomáhat nejslabším, a přitom působit dojmem, že mám situaci pod kontrolou, aby mi nezačali panikařit. Byl tam se mnou (budoucí) MM, ale tomu bylo 18, taky jen plnil moje pokyny - hlavně tedy tahal menším dětem ty kufry.

Ale popravdě, Kat, v tvojí práci bych nevydržela ani měsíc (pár týdnů jsem učila ve třetí třídě ZŠ, a to byla asi tak moje mez věku dětí, které jsem schopna vzdělávat - vlastně potřebovaly víc péče, než nějaké didaktiky... taky jsem působila nějaký čas v družině, ale tam mi nějak bylo jedno, co ty děti dělají, hlavně že se nepřizabily).