Já jsem máčka, když jsem byla kdykoliv nemocná, tak jsem prostě na neschopenku šla. Měla jsem teda štěstí na práci, kdy jsem nemusela dodržovat žádné striktní termíny a nikdo mě nemusel zastupovat. Ale přemáhat se s antibiotikama, rýmou, kdy mi mohla prasknout hlava a nemohla jsem dýchat, to ani náhodou. Naštěstí nebývám moc často nemocná. A i teď v důchodu, když mi není dobře, zalezu do postele a ležím tak dlouho, dokud mi není zas dobře.